Všem, kterým ještě nebylo třicet

16. ledna 2016 v 22:42 | Egoped
Tohle téma mám zapsané v mém mentálním bloku už od loňského dubna. Tehdy proběhla snad všemi západními médii zpráva o muži jménem Anthony Ray Hinton. První zmínku v novinách si ale odbyl už před třiceti lety - tenkrát však pouze v lokálních plátcích státu Alabama. O dvojnásobném vrahovi by se ani jinak psát nehodilo. Tento dnes skoro šedesátiletý Afroameričan si však výjimku zaslouží.


Na spravedlnost se musí čekat. Někdy je to otázka pár sekund, občas se jí nedočkáme nikdy a v opravdu nemnoha případech to trvá třeba desítky let. Vzpomenete si, co jste zásadního zažili v roce 1985? Já toho ten rok moc nestihl. Jenom narození, pak za dva týdny Vánoce a to bylo vše. Předpokládám, že někteří čtenáři tohoto textu byli tehdy ještě na houbách. A právě během onoho roku byly spáchaný dvě vraždy, za které byl Anthony R. Hinton nedlouho poté odsouzen k trestu smrti. Samotná exekuce nebývá v USA vykonávána hned po rozsudku, ale trvá to roky, než se od jeho pronesení dostane ke slovu smrtící injekce. Průměrná prodleva se pohybuje kolem 15 let.

Těžko si představit, jak člověku ubíhá život za mřížemi. Často zavřený sám v cele, sem tam se protáhnout na hodinku na dvorku a zase šup zpátky do klece. Nicotný kontakt s vnějším světem a vašimi společníky jsou vetšinou jen bachaři a kriminálníci. K tomu všemu vědomí, že je jen otázka času, kdy na vás konečně přijde řada a dostanete pozváni na rande s paní Jehličkou. Takhle plyne den za dnem i Anthonymu. Do vězení nastoupil těsně před třicítkou s vidinou toho, že už jí neopustí. Bezmála dalších třicet let si musel počkat na to, než ho soud prohlásí po přezkoumání důkazů za nevinného a zruší trest. Kdo by si v takový moment nevzpomněl na Vykoupení z věznice Shawshank: "Didn't do it. Lawyer fucked me."?

Podobný princip zafungoval i tady. Obhajoba si tehdy najala jako balistického experta jednookého technika, který měl mít problémy i s obsluhou mikroskopu. Mylně se totiž domnívala, že si nemůže dovolit dražšího. Po odkroucení půlky Hintonova života přišla nová expertíza na to, že kulky v tělech dvou zastřelených neodpovídaly údajné vražedné zbrani - na čemž stála tehdejší obžaloba. Samotné důvody zrušení rozsudku nejsou už tak podstatné, není to první a bohužel asi ani poslední případ. Jen ve Spojených státech bylo dodatečně zproštěno viny od roku 1973 přes stopadesát osob původně odsouzených k trestu smrti.

Tři dekády. Celý můj život. První slova, první krůčky, nástup do školy, první zamilováni do paní učitelky, první dovolená u moře, první zamilování do dcery paní učitelky... Zbytečné vypisovat všechny menší i větší mezníky. Ať už jsem se učil číst, psát nebo jezdit na kole, skládal různé zkoušky, líbal se, miloval, rozcházel a scházel, ať už jsem byl na pohřbech či svatbách svých blízkých, dostal první výplatu a hned ji celou utratil, dokonce nechybělo mnoho (pár měsíců) a do výčtu by spadalo i narození egoblouděte... zkrátka ať už jsem za svůj celý život dělal cokoliv, tak vždy přesně v tu samou chvíli byl jeden muž zavřený za mřížemi na pár metrech čtverečních za něco, co nespáchal. Proto je tento článek směřován všem, kterým ještě nebylo třicet. Ale nejen jim.

Co všechno se dá za takhle vymezený čas stihnout? A co všechno se dá ztratit?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 9:39 | Reagovat

V roce 85 se narodilo moje druhé dítko, synek dnes skoro dvoumetrový :). A čekali jsme na nový byt. Během roku jsme se do něj nastěhovali a tím začalo šest báječných let které jsme tam strávili. Seznámila jsem se ten rok s člověkem který je dodnes mým skvělým kamarádem,i když se vídáme povětšinou jen na koncertech pokud se mi zadaří sehnat na jejich vystoupení lístky a občas když se mi podaří vyjet do rodné Prahy a načapám ho v obchodě. Za ten rok jsem zjistila že bydlení v paneláku s lidmi kteří nejsou zvyklí na společné soužití s vícero lidmi přináší určité nesrovnalosti dané odlišnostmi mezi městem a vesnicí a ani náhodou mne nenapadlo že na ní za šest let od nastěhování skončím..... a co navíc, bylo mi krásných 24 let! :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 10:31 | Reagovat

Jsem sice nezanedbatelně starší, ale události starší než 30 let, jakkoli dobře vědomé, ke mně zaznívají jen z veliké dálky. Když si uvědomím, co bych za tu dobu stihnul všechno nezažít, je mi ouzko.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 11:18 | Reagovat

Nedávno jsem četla knihu od Henryho Denkera, ve které se řešil případ podobného typu. Další taky od něho mám ještě doma - obhájce řeší případ otce, který našel a zabil vraha své dcery. Otec chtěl soud, aby se rozsoudilo, kde je větší vina, když vraha dcery soud pustil pro špatný zákon. Porota otce nakonec průlomově osvobodila. Jsou to věci na světě. Děkuji za pěknou úvahu :-)

4 Robka Robka | Web | 17. ledna 2016 v 12:48 | Reagovat

V roce 1985 jsem byla ještě nedospělý pulec a když si představím, co se za tu dobu dá všechno stihnout... Je to hrozná představa.

5 Lenin Lenin | Web | 17. ledna 2016 v 13:46 | Reagovat

V roce 1985 jsem ještě nebyla na světě. Ještě dalších 9 let. A musím říct, že svůj život beru tak hopem, že se až kolikrát říkám, co budu dělat na stará kolena. Nu což, plést jsem se pořád nenaučila, nechám si to na pak.

Musí být hrozné hnít v lochu s vědomím, že si nevinný, ale nikdo ti to nevěří. S vyhlídkou na promarněný roky, s vyhlídkou na smrt, na kterou vlastně čekáš jako na spásu. Kdyby člověka popravili aspoň hned... Teda já bych to tak chtěla.

6 Akim Akim | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 14:03 | Reagovat

Smutné je, že za dobu se to moc nezlepšilo, justice celosvětově chybuje, státní úředníci sami sebe mají za bohy, mění osudy lidí, unášejí jejich děti atd. A to vše pod rouškou vyspělé civilizace.

7 samaraanvil samaraanvil | Web | 17. ledna 2016 v 21:23 | Reagovat

Znepokojivý článek,

8 Miloš Miloš | Web | 17. ledna 2016 v 21:51 | Reagovat

Teď bude třeba slavný, Mandela byl zavřený podobnou dobu a ještě se stal prezidentem.
Pokud mu vyplatí nějaké odškodné, bude za vodou a může jít do fešáckého důchodu a užívat si.

Vím, že k smíchu to není, ale prosedět produktivní život omylem v kriminále je tak absurdní, že to k tomu svádí.

9 Veršotepá Veršotepá | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 23:39 | Reagovat

[8]: K čemu (a hlavně jak) si užívat odsezených peněz, když stejně už do konce života bude pravděpodobně zase jen sedět? Aneb jak píše King v jednom ze svých děl - "...stehna i kulky už ztratily na pevnosti...". Fešácký důchod tedy vidím jako chabou útěchu.

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. ledna 2016 v 8:20 | Reagovat

Velice smutný článek. Mám z něj husí kůži...

11 valin valin | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 11:01 | Reagovat

S tebou to otcovství dělá úplné divy. Někdy je osud hodně krutý.. v této paralele bych připomněla lidi, kteří v nemocnicích leží bez možnosti jakéhokoliv pohybu mnoho a mnoho let. Děsivá představa.. buď zase raději cynik...

12 Weiler Weiler | Web | 22. ledna 2016 v 17:40 | Reagovat

První článek v AK, hm? Gratuluju. Kdo by to byl ještě čekal, že? :D
Musí to bejt jako nový zrození. Ten pocit si neumím ani představit, ale už jen to, že já v tomhle světě žiju jako svobodnej člověk a občas mám problém sledovat jeho změny, při představě, že se do něj po třiceti letech vrátim odněkud z izolace, s plnym právem bejt z mýho rozsudku nasranej...

13 Teeda Teeda | Web | 23. ledna 2016 v 12:04 | Reagovat

Člověk je marnost.

Otázka je, jestli jeho život pořád ještě nebude platnější než něčí, kdo byl sice na svobodě, ale totálně ho prošustroval.

14 userka userka | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 20:41 | Reagovat

Spravedlnost otázkou pár sekund? To jsem snad ještě nezažila...

15 Bocian Bocian | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:21 | Reagovat

Neviem si to predstaviť. Tridsať rokov v ... Je to predsa polovica života, kedy je ešte človek pri plnej sile. Stráviť ju vo väzení. Určite mu zničili celý život, rozbili vzťahy a znemožnili byť normálnou súčasťou spoločnosti. Spravodlivosť nadovšetko.

16 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:40 | Reagovat

[1]: Teda ty máš skoro sloní paměť nebo byl ten rok pro tebe opravdu zapamatováníhodný! :)

[3]: Takové téma je vždycky težké, nechtěl bych být v pozici soudců.

[5]: Naděje přeci umírá poslední! :) Asi musí být člověk od přírody hodně pozitivně nastaven, aby se nezbláznil

[6]: Dokud se chybuje omylem, tak je to sice pořád smutné, ale o fous méně než chtěné bezpráví... V tomhle ohledu se snad dají najít změny k lepšímu :)

[8]: Já ti rozumím, smutek už stejně nic nevrátí a nějaké to odškodnění snad dobře užije :)

[11]: Chtěl jsem článek napsat už dlouho před otcovstvím ve stejné podobě, v tom to tedy hádám nebude ;)

[12]: Podle hesla "Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere" jsem nemohl nevyužít příležitosti. Však nejsem sám ;)

[13]: To si bude muset každý sám před sebou samým obhájit a následně Inkvizitor rozhodne, zda použije svoji mazací rukavici :)

[14]: Ti nikdy nikdo nesáhl nevhodně na zadek a ty mu za to hned nevlepila facku?!

17 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 8:23 | Reagovat

[16]:Mám asi jako každý paměť selektivní. Krásné si pamatuju, šeredné a hnusné zapomínám a i z toho si pamatuju to hezčí. Ale asi to že bylo pár let před revolucí, určitá izolovanost sídliště od zbytku města, a to že jsme byli mladí, nějak tu dobu měnilo v krásný čas. Myslím ale hlavně že to je tím že jsem byla tenkrát opravdu šťastná ....

18 userka userka | E-mail | Web | 1. února 2016 v 22:42 | Reagovat

[16]: :D ty tvoje argumenty.

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. února 2016 v 19:24 | Reagovat

Třicet mi už bylo a spravedlnost zrovna teď zažívám na Blogu cz., tedy snažím se jí dopátrat a zřejmě marně! :-(
Četl jsi a komentoval na Srdci blogu, moc ti díky, je to fajn, když do takové diskuse přispěješ a nebojíš se! Díky moc!:-)

20 Krutomyval Krutomyval | Web | 19. února 2016 v 18:49 | Reagovat

pro ty koho tahle problematika zajima doporucuju shlednout dokumentarni serii s nazve Making a Murderer. Velmi se povedl a je to pripad ktery momentalne hybe americkym pravnim prostredim.

http://www.csfd.cz/film/418072-making-a-murderer/prehled/

21 stuprum stuprum | Web | 13. března 2016 v 16:50 | Reagovat

I ve vězení se dá zažít legrace. Můžeš si stavět stavebnice atd. :)

22 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 14. března 2016 v 9:59 | Reagovat

Když už je spravedlnost slepá, nebývá dobré obrátit se na poloslepého znalce... Někdo v tom případě mí rozhled musí.

23 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 21. března 2016 v 22:17 | Reagovat

Je to šílený. Ani všechny peníze světa nemůžou člověku vrátit ten ztracený čas. A že ho zavřeli v těch nejlepších letech. Ale mohlo to být ještě horší, mohli ho rovnou zabít... Ještě nežiju tak dlouho jako on byl zavřejnej, ale inspiroval jsi mě. Musím si užít každou minutu svého svobodného života!

24 Nancy Nancy | Web | 25. března 2016 v 15:38 | Reagovat

tak z tohto mam celkom zimomriavky. ktovie, kolko nevinnych ludi nielen v nasich vazniciach este sedi, zatial co skutocni pachatelia sa slobodne pohybuju medzi nami.

25 A.S. Pergill A.S. Pergill | Web | 10. května 2016 v 12:35 | Reagovat

Tenhle problém bude přetrvávat do doby, než pracovníci justice (a na ně navázaní, např. experti) neponesou za svou práci srovnatelnou odpovědnost jako jiní VŠ vzdělaní pracovníci.

26 Vencca Vencca | Web | Středa v 11:33 | Reagovat

Hmmm...rok 1985 byl ten nejšťastnější den mého života...ten první jako tvůj. A během těch dalších jsem zjistila, že nejhorší ze všeho je bezmocnost. A té si ten chudák užil asi dostatek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama