O lichoběžnících a lidech

8. března 2015 v 23:49 | Egoped
Co udělá školou povinné dítě, když mu dáte do ruky balíček s plastelínou? V hodině výtvarné výchovy asi bude čekat na pokyn paní učitelky, která navrhne téma. Typicky můžeme čekat "oblíbené zvířátko". A tak se dítko dá do práce. Po pár minutách má na stole psa, kočku, možná medvěda nebo třeba žirafu (nepovedený kůň). Tedy to, co zná ze svého okolí, nebo vidělo v zoo, či zná aspoň z obrázků a jsou to zvířata takříkajíc "in". Ve dvacetičlenné třídě bychom se asi jen těžko dočkali například chobotnice, netopýra nebo tapíra.


Kdybych místo egopedie učil výtvarku, musel bych pak i tato díla nějak ohodnotit. Určitě by se našlo hodně psů, kterým bych dal dvojku. Za pečlivě vyvedený krk žirafy možná i jedna mínus. Nemám žádnou statistiku, o kterou bych se mohl opřít, ale jsem si jist, že by se mi během let vystřídala před očima naprostá většina těch samých "oblíbených zvířátek". Jako na orloji. Už předem víte, co se ukáže za moment. Technicky zdařilé kousky, ale stejně jeden jako druhý. To musí nutně časem nudit, nebo ne? Mě ano. Podobně jako nespokojení rodičové s otázkou, co tedy jako musí jejich ratolest udělat pro to, aby konečně dostalo jedničku. Učitel, kterému se nedá zavděčit, zdá se. Jsou předměty, kdy prostě nestačí spočítat dva plus dva. Je to opravdu tak těžké pochopit?

Těžko se dá popsat pocit, když vám mezi záplavou plastelínových medvědů a tygrů (další mainstream) přinese obrýlená holčička jakousi neforemnou hroudu, ke které jsou přilepené další tři menší a na konci malý (asi) ocásek. "To je ale divná...myš", proskočí vám hlavou tak nahlas, že si uvědomíte, že jste zapomněl na svoji pedagogickou poker face a řekl otázku nahlas. "Žádná myš, to je přece lichoběžník, pane učiteli!". No jistě, já hlupák, vždyť má tři nohy.

V takový moment odsouvám na svém stole všechny známá zvířátka bokem. Některá padají až na zem, rozbijí se a je mi to upřímně jedno. Přímo před sebe si totiž rovnám můj skutečný objekt zájmu. Trojrozměrný lichoběžník (ha!). Zkoumám ho ze všech stran. Líbí se mi, že nemá žádného pokrevního kolegu ze živočišné říše. Nové, originální, lichoběžné zvíře! Ptám se děvčátka, jak na to přišla. Proč má zrovna tři nohy a ne třeba pět (v zájmu zachování jména, pochopitelně), co to žere a jestli umí plavat. Malá umělkyně odpovídá na vše bez zaváhání... Nemá sice moc umně opracované jednotlivé části těla, ale čert to vem. Píšu jedna. Obsah přebijí formu, tak se to říká..? V deseti letech určitě ano. Technická zručnost může (musí?) přijít později. Až z holčičky bude žena v nejlepších letech. Těším se (bez narážek, prosím).

V dospělosti a reálných životních situacích mi to přijde úplně stejné jako v té imaginární třídě a hodině výtvarné výchovy. Kolem spousta plastelínových koní zpracovaných detailně a vypadajících jako živí. Taky se na moment zastavím, abych se podíval. Pěkné. Z řemeslného pohledu se nedá nic vytknout. Ta hříva vážně povedená. Potlesk veřejnosti jistě zasloužený. Formou dokonalé. Ale já chci stejným stylem udělané lichoběžníky...

Už ta dívka s brýlemi vyrostla?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. března 2015 v 23:55 | Reagovat

To bude určitě příbuzná Pavla Šruta!

2 userka userka | E-mail | Web | 9. března 2015 v 0:10 | Reagovat

Je mi z toho trochu smutno. Jestli chce učitel po žácích představivost, měl by je nejdřív sám naučit, že se nemusí držet pravidel úplně vždycky. Děti to přece nemusí vědět, což je jedinej důvod, proč se neotevřou fantazii. Všude jinde je učí, že se to musí dělat takhle a takhle, ale najednou to neplatí? Jak to mají chápat? Kdyby je někdo naučil, aby si aspoň na tý výtvarce dělaly, co chtějí, pak by na tebe čekalo mnohem víc vyspělých umělkyň - s brýlemi i bez nich.

[1]: Taky jsem si hned vzpomněla na Lichožrouty, i když v běžnym životě jimi vůbec netrpím.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. března 2015 v 7:48 | Reagovat

V dnešním stádním školství, stádním žití se vyjímečnost a jinakost neodpouští. Proto je spousty obrýlených jinakých holčiček schováno v davu....

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. března 2015 v 7:49 | Reagovat

[2]: To u nás jsou. Pořád. Již dlouhá léta!

5 Akim Akim | E-mail | Web | 9. března 2015 v 11:32 | Reagovat

No, já jsem chodil na základku v době, kdy vrcholem luxusu byla těžko sehnatelná barevná křída, tehdy se veškerá dětská maximálně fantazie potírala. Dnešní děti zase hledají veškerou moudrost a rozhled na televizních obrazovkách, případně na monitorech svých notebooků a tabletů, čímž je jejich fantazie také slušně devastována. A co se v dětství naučíš, v dospělosti jako když najdeš, že? Nedivím se, že takhle jásáš nad něčím netradičním, fantazii nepostrádajícím...

6 Egoped Egoped | E-mail | Web | 9. března 2015 v 11:46 | Reagovat

[2]:[3]:[5]: Jste se nějak všichni chytli toho školství :) To přece není jenom v něm...

7 Enitas Enitas | Web | 9. března 2015 v 14:27 | Reagovat

No já vždycky říkám, že důležitá je ta myšlenka (= ve chvílích, kdy něco podělám a nevypadá to tak skvěle jako v mé choré hlavě).

8 Elis Elis | Web | 14. března 2015 v 7:50 | Reagovat

Myslím, že většina dětí má bohatou fantazii a jsou schopné ji zapojit do své tvořivosti a pokud to tak není je na vině škola nebo sám učitel, protože jsou dětem stanoveny mantinely a děti se jich drží a již od školy dělají z plastelíny jen zvířátka...

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 18. března 2015 v 22:38 | Reagovat

Aaaaawwwww. To bylo spokojené zavrnění na tímto článkem:)

10 Costume Costume | 30. října 2015 v 9:33 | Reagovat

Už vyrostla a má dobře placenou práci v kanceláři. Nosí sukně a košile. Má snoubence, kočku a velký byt. Její fantazie je dávno pryč. Polovinu zabili učitelé výroky jako 'méně přemýšlej a více se uč' a druhou půlku zašlapali do země spolužáci, kamarádi a rodiče. Takovéhle dítě nepřežije. Dav ho utlačí. Škola mu ustřihne křídla.

11 Egoped Egoped | E-mail | Web | 30. října 2015 v 10:01 | Reagovat

[10]: Není nad optimistický komentář hnedle po ránu :) Sukně a košile je dobrá kombinace! Odněkud ten základ mít musela, takže nemůžu věřit tomu, že spolužáci, kamarádi i rodiče společně utlačovali. Všichni nemohli.

12 Costume Costume | 3. listopadu 2015 v 20:45 | Reagovat

[11]: kdyby ne všichni, tak někdo určitě. I málo stačí. U dítěte vyvoláš strach hodně rychle

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama