Mít šťastný vztah = být v něm nastejno?

22. března 2015 v 23:31 | Egoped
Anketní otázka na úvod: Má být vztah muže a ženy vyrovnaný nebo má být jeden z nich více citově závislý na druhém? Hlavní proud řekne A a Egoped samozřejmě B! Ono by to asi mělo fungovat podle prvního příkladu (a možná to tak někde i nějakou dobu funguje?), ale z jistých zkušeností musím razit ten druhý. Kdyby to nebylo jasné, tak dodávám, že závislý by měl/a být partner/ka a ne Vy. Pochopitelně. Jak správně tušíte, tenhle článek bude nadíván sobeckostí, provoněn ješitností a doufám i jemně zkropen slzami romantických duší.


Být zamilovaný a mít partnerský vztah je hezká věc do té doby, než Vám někdo řekne, že ten druhý už takovou hormonální disbalancí jaksi netrpí, a navíc by od Vás rád vycouval a zpřetrhal všechny svazky (pocitově, případně i materiálně). V lepším případě Vám to poví on sám, v tom horší se to dozvíte od okolí. Reakce"nechtěného" jsou v takovém případě známé a dost často i popisované ve všemožné literatuře a častým námětem i blogočlánků. Všechno stojí za starou bačkoru, nic nefunguje, svět se točí jen kolem pěkných vzpomínek s dotyčným, myšlenek na to, že takového druhého už zkrátka potkat nejde a hlavní slovo má jen prosté přežívání ze dne na den jako tělo bez duše.

Optimisti v takové pesimistické situaci řeknou, že si tím v životě projde každý, že vše špatné je pro něco dobré, že to přejde a zase bude líp a tak dále, a tak dále. No dobře, ale je to nutné? Možná v jednom případě snad, pokud si z toho umíte odnést to podstatné - už se do této situace nedostat. Je mi líto všech, kteří dostali sbohem vícekrát a ještě o stupeň víc těch, kteří si pomalu mohou otevřít prodejnu sportovní obuvi. Já si z tohoto smutného momentu života lidského vzal tohle: Neinvestovat do vztahu víc, než se mi vrátí.

Přehnaná ukázka takového vztahu je "charitativní partnerství", kdy jeden vztahový účastník visí na druhém. Jednak to pro opačnou stranu bude dříve či později únavné (a tím i to ukončení vlastně přibližujete), druhak tahání za kratší provaz nevěstí nikdy nic dobrého. Slovo charitativní je možná moc silné, ale tenhle příklad je schválně nadnesený. Nicméně výhody pozice méně citově závislého jsou jasné.

Když se přiblíží doba rozchodu, budete to většinou Vy, kdo se bude rozcházet s partnerem. Pokud to přeci jen ukončí partner dřív (zpravidla z nějaké akutní příčiny jako je projev duševní lability, Vaše nevěra, případně souhra obojího a nebo mu dojde, že se celou dobu mýlil a marně věřil, že nejste vlastně takový prevít už od začátku apod.), jste sice mírně překvapen, ale nebudete z toho tak zbourán jako on. Během fungujícího vztahu budete mnohem jednodušeji přecházet partnerovy výhybky od linie, kterou byste rád, aby držel (představy o tom, jak by se měl chovat atd.). Stejně tak bude i snadnější prosazovat si svoje vlastní zájmy nad zájmy protějšku, protože necítíte takovou potřebu se podřizovat a chránit jeho city.

Aby to nevyznělo celé zase tak, že jsem nejraději v roli necity, co pomyslně sedí milé ženě na hřbetu a s nabodnutým pamlskem na tyči před její hlavou ukazuje, kudy má jít, dodám pár vět. Rozdíl v citové investici by neměl být moc velký, jinak hrozí charitativnost. Že se nesnažím vrážet veškerou sílu do vztahu neznamená, že ho šidím nebo si ho nevážím. A konečně třetí věc... Je dobré si ty pozice občas prohodit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 22. března 2015 v 23:36 | Reagovat

Ta poslední věta prvního odstavce je skvostná.

Taky si myslím, že lepší je tahat za delší provaz a měnit pozice ;) o:)

2 Takara Takara | Web | 23. března 2015 v 0:20 | Reagovat

Pokud B, pak bych raději byla ta s delším koncem provazu, protože mít ten kratší je na dvě věci a člověk pokud je jemná duše se dost v takovém vztahu natrápí, pokud nemá sklony k masochismu...jinak jdu s hlavním proudem a variantou A, kterou mám doma :-)

3 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 23. března 2015 v 6:19 | Reagovat

Pěkný článek :3.

4 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 23. března 2015 v 7:45 | Reagovat

Z toho článku je cítit docela velká deziluze a asi úplně nemůžu souhlasit:
Momentálně se nacházím ve variantě A - neměnila bych. Zažila jsem i variantu B, přičemž jsem si docela jistá, že jsem to byla já, kdo "tahal za ten delší konec" a nemůžu si pomoct, teď je to prostě lepší :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. března 2015 v 8:17 | Reagovat

Uznávám, že popisovaný způsob je pro méně citově vázaného prostě praktičtější, ale mezi námi - zase to pak není úplně ono. A já mám rád, když to ono je :-).

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. března 2015 v 8:51 | Reagovat

Hele, ty vidíš k nám že jo? Zrovna budu muset řešit jeden velmi nepříjemný problém. Synova nová přítelkyně je na něm strašně závislá, nevím jak to má on. A situace je ta, jak mu říct a nevypadat přitom jako ta nepřející maminka, která se nechce o synka dělit, že prostě jeho partnerka po necelém půl roce známosti využívá našeho domu jako hotelu, ovšem bez placení a že tak to prostě ani náhodou nepůjde zvlášť když má ve městě sestru u které má oficiálně být. Já s ní nemám sebemenší problém, de facto o ní celý den co tu je nevím protože je u syna v pokoji, uklízí mu, myje auto, stará se jenže ...... i když jsem člověk hodně svobodomyslný co se týče vztahů prostě mi to připadá dost ujetý že tu sedí celej den zalezlá v pokoji a čeká až přijde domů z práce. Navíc zůstala bez práce ona a my přežíváme sami jak tak že se nezblázníme. Prostě pořád je tu takový varovný ALE. Takže se budou muset stanovit pravidla a jde o to jak to říct aby to nebolelo a neublížilo....
Podle mě, vždycky jeden ve vztahu dává a druhý bere. Většinou ten kdo bere nedává tolik kolik by si ten druhý asi přál. A pak to bolí. Takže souhlasím s tím že by se mělo investovat jen to co se mi vrátí.

7 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 23. března 2015 v 9:25 | Reagovat

Projev duševní lability, jo??

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 23. března 2015 v 10:17 | Reagovat

Nevím. Asi budu stokrát milovat "naplno" a stokrát se spálím, než abych vůbec nepoznala, jaké to je, když se lidé ve vztahu opravdu vroucně milují a když do něho investují všechno. Jasně, když se potom člověk spálí, tak to bolí víc, nicméně si stejně myslím, že to za ten risk prostě stojí. A samozřejmě to může takhle fungovat pouze v tom případě, že jsou do vztahu ochotni investovat všechno oba dva, aby ani jeden netahal za kratší provaz.
Takže jsem pro variantu "A". Myslím si totiž, že ani "tahat za delší provaz" není zrovna výhra, to si pak člověk toho druhého může docela rychle přestat vážit a začne ho brát jako samozřejmost. A takový vztah ho rychle přestane naplňovat.

9 Michelle Michelle | Web | 23. března 2015 v 10:40 | Reagovat

s většinou toho, co jsi napsal, souhlasím. myslím si ale, že i vyrovnaný vztah může být zdravý. pokud ti dva nemají superrůžové brýle a mají v sobě aspoň trochu realismu a dokážou být racionální, může být dávka závislosti přibližně stejná (buďme upřímní, ve skutečnosti nikdy nebude doopravdy stejná, to je prostě nereálné vzhledem k chemii i osobnosti těch lidí) a zároveň můžou být schopní starat se o vlastní zájmy a neuctívat toho druhého. k tomu je ale potřeba přežít hormonální bouři. nebo se jí vyhnout.

10 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 23. března 2015 v 21:27 | Reagovat

Asi jdu taky proti poudu a souhlasím s variantou B. Ale na druhou stranu, v tomto případě se toho dá i nepěkně zneužívat :/

11 Jana Jana | E-mail | Web | 24. března 2015 v 8:18 | Reagovat

Varianta B je pro mne teď určitě přínosnější, nebo celkově pro kohokoliv na začátku :) Každopádně jakmile do toho spadnu, tak jsem pro variantu A. Nebo moje hormony jsou na chvíli pro A? Ne, tak zlá nejsem, doufám :)

12 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. března 2015 v 10:35 | Reagovat

[4]: Jaká pak deziluze? Vždyť je to psáno veselou formou! :)

[6]: Jasně, vidím k vám až do kuchyně a někdy ještě dál. Však to není poprvé, kdy se článěk nějak dotýkal tvé osoby nebo někoho blízkého. S tou slečnou ti to teda nezávidím. Tyhle situace bohužel netuším, jak nejlépe řešit. Asi budeš muset zasáhnout jako matka rodu a paní domu v jednom :) Aspoň že mu myje auto..

[7]: Že zrovna ty se ozýváš!

[8]: Od tebe jsem ani nečekal nic jiného (a neber to nějak ironicky, myslím to v dobrém) :) Docela by mě zajímalo vidět člověka, který se za svůj život pořád jen spaluje.. jestli by souhlasis. Možná ano.

[10]: A nemá to zneužívání něco do sebe? Nemyslím teď extrémní podoby..

13 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 24. března 2015 v 12:33 | Reagovat

[12]: Nejspíš má. Řekla bych, že díky tomu se dá člověk docela dobře ovládat a snad i využívat. Podle mě to může díky tomuto zajít už do těch extrémů. Nějaké vyhrožování a ovládání po citové stránce ze strany toho ''nadřazenějšího''. Ale to už je velice nepěkné. Znám i film který je o této variantě. Je v něm úžasně znázorněno jak byla žena absolutně citově závislá  na muži. Udělala pro něj naprosto cokoliv a on si to později moc dobře uvědomoval. Na základě takového ''ovládání'' z ní udělal trosku a ona mu všechno odpustila. Pak se to celé otočilo a on byl v té roli toho závislého. Byla to taková extrémní ukázka no... Moc zajímavé. Ale může to být samozřejmě i pěkný takový vztah :)

14 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. března 2015 v 13:48 | Reagovat

[13]: Hořký měsíc?

15 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 24. března 2015 v 15:02 | Reagovat

[14]: Přesně tak. Líbil se mi, ale občas se mi to zdálo velice kruté.

16 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 24. března 2015 v 19:58 | Reagovat

Měla jsem dva dlouhodobé vztahy, kdy jsem mohla vypozorovat, že ten jeden byl takový vyrovnanější a cítila jsem se lépe, kdežto ten druhý vedl můj kluk. Mělo to své plusy i mínusy, ale já jsem spíše svobodnější typ... takže nám to moc neklapalo.

17 therealtrue22 therealtrue22 | Web | 26. března 2015 v 20:25 | Reagovat

Zajímavé čtení =) Vyrovnaný vztah vnímám jako vztah plné harmonie, kdy se oba doplňují, jsou si sobě rovni a kdy ani jeden není o to více dominantnější, než druhý. Takový vztah neznám, bohužel. A určit fixaci a závislost na druhém je těžké, to už záleží na otevřenosti, upřímnosti každého z nás a jak moc vážně vztah bereme, ale dle mého po čase k ni dojde tak nějak automaticky, ze strany ženy bych řekla, že pravděpodobněji, než u muže...

18 hogreta hogreta | E-mail | Web | 27. března 2015 v 15:38 | Reagovat

[12]: Však jasně, já mluvila jen za sebe. Člověk, který se pořád jen spaluje, by to asi viděl spíš na variantu A. Ale tak hlavně si myslím, že v reálu se snad opravdu "půl na půl" udělat nedá, nicméně si myslím, že čím blíže se tomu člověk blíží, tím bývá vztah harmoničtější.

Ale když o tom tak přemýšlím. Asi jsem divná (a nebo založím variantu C), ale kdyby byla na výběr pouze možnost B, asi musím říct, že bych si možná vybrala tahání za ten kratší konec. Ne o moc kratší, ale... :-D Kdybych měla tahat za delší konec a například by partner vše dělal tak, jak bych chtěla já... Asi bych si ho nevážila. Asi trošku potřebuju k tomu druhému vzhlížet a mít pocit, že ho přece jenom nemám tak jistého. Potřebuju mít pořád trošku motivaci se snažit, nesmím se ve vztahu nudit. Navíc mi nevadí být "vedena" (třeba ani v práci v kolektivu nebo jinde), protože je to přece jenom jednodušší a nenese to s sebou takovou zodpovědnost :-D.

19 hogreta hogreta | E-mail | Web | 27. března 2015 v 15:40 | Reagovat

[18]: Jsem se do toho zamotala hned v druhé větě, chtěla jsem napsat:
... Člověk, který se pořád jen spaluje, by to asi viděl spíš na variantu B."

20 womm womm | E-mail | Web | 28. března 2015 v 9:51 | Reagovat

Toto je dosť diskutabilné. Na jednej strane sú Tvoje argumenty logické, na druhej : ak do vzťahu nechceš dať všetko stojí za to? To je otázka, na kt. neviem odpovedať, ale napadla ma pri Tvojom článku. Možno Ťi ťažko rozumiem preto, že som z tých, ktorý opakovane budú stávkovať a prehrávať čo sa týka lásky. Každopádne hoci to nerád priznávam som s tou väčšinou, kt. tvrdí, že by to vo vzťahu malo byť na rovnako. Možno sa môj názor časom zmení (dúfam, že nie :D)

21 puppiesci puppiesci | Web | 30. března 2015 v 16:23 | Reagovat

Máš super blog.
Asi píšeš dlouho co?

22 Nevtipná Nevtipná | Web | 31. března 2015 v 16:59 | Reagovat

Je to trochu srabárna z opatrnosti, ale přesně, kdo si jednou čumáček natloukl, už to opakovat nebude. Shrnuto do mé oblíbené věty: "Love is not a competition, but I'm winning."

23 stuprum stuprum | Web | 2. dubna 2015 v 21:24 | Reagovat

Nejlepší je mít hodně muziky za málo prachů. :)

24 Miloš Miloš | Web | 4. dubna 2015 v 11:16 | Reagovat

Nedovedu si moc představit, jak by to prohazování pozic mělo vypadat.
Třeba takto? "Jsem na tobě citově závislý a abych se to na chvíli zbavil, příští týden ti budu 5-krát nevěrný, abys pocítil, jaké to je, když se od tebe odpoutám."

25 Egoped Egoped | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 11:52 | Reagovat

[20]: Otázka je, jestli člověk musí do vztahu dávat všechno, aby si ho dostatečně užil a co to "vsechno" vlastně znamená :) Když tím davanim trpí ostatní aspekty jeho života, tak...

[21]: Už od první třídy :)

[23]: Takže se naučit sám hrát na hudební nástroj?

[24]: Takhle ne, Miloši. Nevěra není jediné řešení..

26 ukradenaslova ukradenaslova | Web | 12. dubna 2015 v 22:15 | Reagovat

Rozhodně vyrovnaný vztah. Jakmile já hraju prim, druhého si nevážím, loutky mě nebaví. Pokud vede on, sice to nějakou dobu vydržím, ale pak taky prásknu do bot, protože zametat se sebou dlouho nenechám. Většina lidí ale není moc schopna zachovávat rovnováhu, nebo se vůbec nějak snažit. Nemluvě o tom, jak kolikrát lidi neví, co chtějí :)

27 Grumpy Grumpy | Web | 14. dubna 2015 v 18:30 | Reagovat

Tenhle článek mi vykouzlil úsměv na tváři, i když jsem spíš beznadějná křehká duše, která se trápí pro každou hovadinu a za ten kratší provaz tahala už mockrát. Možná právě proto :-) Souhlasím s většinou, že v ideálním světě by to měla být varianta A, ale upřímně, ne všichni si našli svého vyvoleného v patnácti, ti méně šťastní z nás se totiž musí prohrabovat tím, co zbylo. A bylo by fajn, kdybych jednou já mohla mít ve vztahu navrch. Jé, to by bylo tak moc fajn!

28 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 20. dubna 2015 v 15:28 | Reagovat

Mít navrch mě nebaví a nečekaně ani být loutka, ale souhlasím s tím, že málokdy se povede mít vyrovnaný vztah.

I mi přijde, že na začátku mám navrch já, v prostředku on a na konci já (no podle toho jaký to je konec)

[25]: A jak teda má vypadat správné prohazování rolí?

29 Margareth Margareth | Web | 21. dubna 2015 v 19:12 | Reagovat

Nikdy není striktně dáno, jak (ne)může vztah fungovat. Máme vždy tendence chovat se podle podobných či stejných vzorců a je jen asi otázka času, kdy vlak dojede do stanice konečná. Stále častěji vidíme kolem se přesně reverzní obrazy toho, jak by to "asi mělo vypadat", ale i to přežitek něčeho, v co doufáme nebo si přejeme. Nikdy nikdo neprožívá stejně, nikdy nikdo není založen na stejné bázi chemických vzorců a tak je nemožné dosáhnout absolutní balanční vyrovnanosti mezi oběma partnery. A pokud tvrdí někdo, že je to možné, pak lže. Tonoucí se stébla chytá a to i při přichytávání se na rádoby šťastný vztah.

30 Egoped Egoped | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 12:58 | Reagovat

[27]: Jak se to říká o tom udělání si a mití?

Oni se dostanou na trh i ti muži, co za něco stojí (po té, co zjistí, že to s bývalou ženou nemá už další smysl, případně když je poslán k čertu on - dobře jí tak, nevděčnici!).. ale jsou zase hodně rychle rozebraní, takže musíš sakra rychle jako na blešáku! :)

[28]: Když už si jeden myslí, že ten druhý je jeho jistota a nemůže se nic stát, tak mu ten druhý musí "udělat myšku" a trochu se cuknout. Vzbudit v něm žárlivost, tak bych to asi taky mohl pojmenovat :)

[29]: Až se od tebe dočkám jednoho odtavce, který bude konkrétní přímo k nějaké věci a já mu plně porozumím, tak to náležitě oslavím! :)

31 Miriam M. Miriam M. | Web | 4. května 2015 v 11:39 | Reagovat

Upřímně řečeno, před pěti měsíci jsem byla "rozejita" ze vztahu, kde jsem se nacházela v roli onoho více citově angažovaného, takže mám v poslední době tendenci uvažovat podobně jako ty. Aneb když příště tolik neinvestuju, nebudu moct tolik ztratit. To je logické, ano... Ale pak si vzpomenu, jaké bylo nacházet se v opačné roli. Před lety jsem chodila s partnerem, který byl do mě bláznivě zamilovaný, dělal první poslední, aby se mi zavděčil, zatímco já zůstávala v roli ledové královny. Opustila jsem já jeho a můžu říct, že s velkým potěšením. Ale... za jakou cenu? Ztratila jsem sebeúctu, připadala jsem si jako svině, která toho chudáka zneužila. A i když je to už spoustu let, dones trpím výčitkami svědomí. Takže i přes svou čerstvou bolestnou zkušenost musím konstatovat, že jakkoli je tvá rada možná praktická, řídit bych se jí nechtěla.

32 Egoped Egoped | E-mail | Web | 4. května 2015 v 16:22 | Reagovat

[31]: Jestli máš špatný pocit a trpíš výčitkami jenom proto, že na tebe byl nějakej chlap nalepenej a dělal "pejska" a ty jsi ho poslala k šípku.. navíc jak píšeš "s velkým potěšením"?!.. tak bude problém asi někde jinde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama