Mlhavá vzpomínka na Dolores

30. ledna 2015 v 22:35 | Egoped
Bylo jí třináct a mně třikrát víc. Nebojte se, milí čtenáři, nebudu váš zkoušet z matematiky, přestože to byl její oblíbený předmět. Nutno dodat, že jeden z mála, ve kterém vynikala. Nikdy nezapomenu na slovní úlohy, které jsem jí dával. Na co zůstávat u trapně fádního počítání jablek s hruškami, když si lze hrát se zcela jiným druhem ovoce! A že si s ním uměla poradit tak zaníceně, že po jejich vyřešení zbyly jenom slupky. Nejspíš i proto nesnáším přesně dané osnovy. Učební? Vlastně... ano.


Nepředbíhej však. Než jsem (jak já z přemíry romantismu říkám) dospěl a nekompromisně se zamiloval do téhle dívky, žil jsem, pracoval a dělal vše, co se čeká od každého relativně mladého a stále ještě značně pohledného učitele na základní škole. Měl jsem ženu, ke které jsem cítil náklonnost. Tehdy jsem si ji vybral a vlastně nevěděl proč. Snad z nevůle osudu nám za celých 10 let nebylo dopřáno mít dítě, i když po něm pochopitelně manželka hodně toužila (a často mi to i připomínala, jako bych na to snad mohl zapomenout!). Já samozřejmě také. Kromě těch posledních chvil (jsem si vědom relativnosti, nedívej se na mě tak úšklebně, Alberte), kdy jsme se s Valerií rozcházeli. Ona už věděla, co je příčinou. Zvláštní, že ze začátku boha div neproklínala za nepožehnání k dítku a když se dozvěděla o mé milence, opakovala od té doby samé "díky bohu, díky bohu, že jsme to dítě neměli". TO dítě! Tahle její bezpohlavnost se s ní táhla od našeho prvního setkání, ale to jsem si uvědomil, až když bylo pozdě a bylo mi to jedno.

Bystrý čtenář už ví, co se snažím říci, a budu požadovat jeho hluboké lidské pochopení pro následující řádky. Nevybral jsem si cestu pedagogiky náhodou. A už vůbec žádný omyl nebyl v tom, že jsem chtěl učit na druhém stupni. Učit děti o světě. Dívat se, jak chápou, jak rostou, jak dospívají. Být jim na blízku nejen, když se daří, ale i když jsou smutné, něco je trápí, doma nemají vše tak, jak potřebují. Co je na tom špatného, když se učitel opravdu ZAJÍMÁ o své žáky?

Jedna taková, která právě potřebovala obejmout, pohladit, podpořit a pochválit, byla právě Dolores. Samozřejmě se tak nejmenovala (stejně jako moje žena), ale vnímavý čtenář chápe. Proč si ona vybrala mě a já si vybral ji? Náhoda? Ne, štěstí! Nebo snad samotný osud, který si s námi pohrává, jak se jeho zvrhlé touze zachce. Má nás na vodítku ironie. Tu povolí, aby nám dal pocit volnosti a tu zase přitáhne až k noze, abychom nezapomněli, kdo je tu pán a kdo jen prašivý pes. Přesně tak se ke mně chovala po čase i má milovaná Dolly.

Nebudu zatěžovat řádky ani vaše oči zbytečným výčtem toho, proč bylo tak snadné získat její pozornost a důvěru. Nudné příčiny jejích znuděných rodičů. Především pak otce, který měl daleko do "správného chlapa a mužský vzor pro dceru" (jak o něm mluvila jeho přehnaně se líčící žena), když jsem měl tu čest (to je ale hloupý slovní obrat) ho potkat jednou nebo dvakrát na třídní schůzce. Naštěstí jsem od přírody kliďas a taky "uvážlivý typ". Takže jsem jemu ani jeho ženě ani náznakem nedal najevo, že vím, co se u nich doma děje. Mohlo by to celé zpackat moje šance na setkávání s mým miláčkem. Vložila by se do toho policie, soud a já nevím kdo ještě a kde bych pak měl svoji Dolores? Určitě ne tam, kde ji mám nejraději... I tady jsem měl možnost vybrat si. Ale kdo, řekněte, kdo z vás by na mém místě zvolil jinak?

Další vzpomínky a úvahy už mě zase trhají zevnitř jako divocí psi (smysl pro dramatičnost jsem zdědil opravdu nevím po kom) a já už tak odhalil dost ze své temné osobnosti. Teď už mě omluvte, pan Hyde si jde odpočinout, a vás prosím - najděte v sobě alespoň tu milosrdnou shovívavost...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 23:34 | Reagovat

No to jsem zvědavá, co napíšeš po Zabijákovi!:)

2 piuPIU piuPIU | Web | 31. ledna 2015 v 0:07 | Reagovat

Nabokov? Nebo spíš ten film s Jeremym Ironsem a Dominique Swain? Hrozně jsi mi to připomněl :)

3 userka userka | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 0:33 | Reagovat

Ach, pane učiteli...

4 Akim Akim | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 10:14 | Reagovat

Jo taky mi to evokuje Nabokovovu Lolitu, však i ona byla Dolores... :-)

5 valin valin | Web | 31. ledna 2015 v 15:51 | Reagovat

Hrůzy lásky a nenávisti, ne? Volně inspirováno...

6 stuprum stuprum | Web | 1. února 2015 v 20:19 | Reagovat

Dolores, jaké krásné jméno. :)

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 2. února 2015 v 11:52 | Reagovat

[1]: Kdybys raději napsala ty nějaký bloudočlánek! :)

[2]: Film se bohužel nemůže rovnat knize, jak jsem zjistil, a to říkám s tím, že J.Irons je jedním z mých nejoblíbenějších. Příliš mnoho (nejen slovních) hříček a přemýšlení hlavní postavy z jeho pohledu. To do filmu dát nejde podle mě.

[3]: Nevzdychej mi tady a zpátky do lavic! :)

[4]: Těžko zakrýt nezakrytelné :)

[5]: O téhle knize jsem, přiznám se, slyšel až od tebe. Ale jestli měla podobný nádech, tak nezní marně :)

[6]: Pro nymfičku ideální :)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. února 2015 v 17:08 | Reagovat

Pedagogika je těžká, myslím, že na to musí být typ, který se na to vyloženě hodí! Ale je krásná, tedy když jí někdo dělá s láskou!:-)

9 userka userka | E-mail | Web | 2. února 2015 v 22:18 | Reagovat

[7]: Ano, pane učiteli. Vezmu si k tomu obě zmíněné knížky, abych třeba z tvýho článku pochopila víc.

10 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. února 2015 v 16:59 | Reagovat

[6]: Taky se mi líbí. I když mi trochu připomíná jednu nemilou postavu z Harryho Pottera :D

11 Hëllena Hëllena | Web | 3. února 2015 v 19:42 | Reagovat

Nymfička.. To označení mi evokuje takovou tu "fest" lolitu, to znamená, že to byla předčasně vyspělá a přehnaně vyzývavá třináctka? Těch je shodou okolností dneska plno..

12 Egoped Egoped | E-mail | Web | 4. února 2015 v 16:47 | Reagovat

[11]: V tom je právě ta krása, že se nedá úplně přesně říci a definovat, co že to ta nymfička vlastně je. Neřekl bych předčasně vyspělá nebo přehnaně vyzývavá. Má v sobě právě i hodně toho dětského (jak chování, tak stavbou těla řekněme), ale přitom se na ni díváš i jako na sexuální objekt.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. února 2015 v 17:13 | Reagovat

Tak jo, přitažlivost dospívajících dívek bývá pro zralé muže velká. Podvědomě v nich hledají své ztracené mládí, první lásky, které se zratily v obyčejném, nudném životě. Jak by bylo krásné začínat neustále znovu, že? Možnost, že se ta dívenka zamiluje nezištně, bezhlavě do o tolik staršího muže je podle mých zkušeností minimální. Možná v něm může hledat otce, který zklamal její sen o dobré rodině, ale to vám, jako pedagogovi nemusím připomínat. Stejně je to podle mne fikce, povídka, téma hozené do éteru...

14 pavel pavel | Web | 5. února 2015 v 19:18 | Reagovat

Který muž by neměl pedofilní sklony, ale nikdo si to nepřizná. V takových případech aspoň si počkat až jí bude patnáct, jak si zahráváš. :D

15 Egoped Egoped | E-mail | Web | 6. února 2015 v 15:47 | Reagovat

[13]: "Možnost, že se ta dívenka zamiluje nezištně, bezhlavě do o tolik staršího muže je podle mých zkušeností minimální" - Je jednostranná láska špatná láska?

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. února 2015 v 18:15 | Reagovat

[15]: Není, ale k ničemu nevede. Pro zamilovaného bezesné chvilky, chvilkovou radost, když si ho milovaný objekt  třeba náhodou všimne, případně se s ním baví baví. Je to taková platonická láska, na kterou se vzpomíná dlouho. Pokud ten hlavní vztah není moc ideální. A který je, že? Jsem ale přesvědčená, kdyby byla reakce kladná, bylo by za nějaký čas po lásce.  Ideál by zevšedněl, hledaly by se chyby. Starší mladým mnohdy imponují, bývá to ale ze strany staršího nedomyšlené. Mnohdy si říkají- lepší pár let krásných s mladou než stereotyp se starou. Udělali si ho ale sami. Oni také nejsou zrovna přitažliví mnohdy. Tam už pak musí začít období velké tolerance, dobré vůle, citu i soucitu. A pokud vztah skončí, neutápět se v sebelítosti, žít dál, jak se dá.

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. února 2015 v 5:17 | Reagovat

[2]: Tiez to bola moja prva asociacia!

Nie je to uz z toho nicku? ("ped" ako koren pre dalsie moznosti...)

[13]:

[14]:

Ja teda absolutne nie!

18 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 9:19 | Reagovat

Zajímavé, stávají se takové věci, život si rád pohrává, nebudu bádat jestli to tak bylo nebo ne a nechci vydávat nějaké soudy, každý žije jak umí a jak ho to baví...

19 userka userka | E-mail | Web | 18. června 2015 v 23:13 | Reagovat

[5]: Dík za doporučení (takový nepřímý, já vím :D ) na knížku Hrůzy lásky a nenávisti. Když jsem ji dočetla, moc jsem nechápala, jak se ti mohla tímhle článkem připomenout, ale když jsem si teď znova přečetla Egopedův text, je mi to úplně jasný. Nemá do Ostrčila daleko :D Obzvlášť ten samolibej tón a podlejzání čtenáři se mu dost vyvedlo, co?

20 valin valin | Web | 19. června 2015 v 13:02 | Reagovat

[19]: To věru ano, já byla opravdu přesvědčená, že ho inspirovala tato kniha...

21 userka userka | E-mail | Web | 19. června 2015 v 18:13 | Reagovat

[20]: Mezitím jsem zkoukla obě verze Lolity a knížka už čeká ve čtečce, takže pak tu inspiraci ještě porovnám s Dolores od Nabokova ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama