Jeníčkova otylost protiváhou přímé demokracie

25. října 2013 v 16:32 | Egoped
Jako pán ovladače je mým nesporným právem bleskurychle projíždět televizní programy z pozice pohodlného usazení a po pečlivém výběru si jeden vybrat na čas delší než dvě sekundy. Vzhledem k aktuálním událostem u nás mi tak ani nepřišlo divné, když se krátce po sobě na obrazovce vystřídal spot jedné z politických stran, reklama na Vodňanské kuře a pohádka o perníkové chaloupce. Všechno k sobě krásně pasující.


Jeníček pochutnávající si na perníku ze stejnojmenné chaloupky opět ukázal, že pohádky mají svůj výchovný smysl. Tloustnoucí jedlík se, jak známo, vůbec přívalu kilokalorií nebránil. Kdo by to taky dělal? Když vám ještě není patnáct let, jedna z mála povolených radostí z konzumace zakázaného ovoce jsou sladkosti. Tedy aspoň z těch, které jsou vám blízké. Stejně jako Jeníčkovi.

Cpal se vším, co mu čarodějnice nachystala. Teprve až začalo jít do tuhého a měl se chystat usednout na lopatu, tak v něm převážil pud sebezáchovy. I díky pomoci Mařenky. Většina z nás to má podobné. Děti potřebují kontrolu, aby se nepřejídaly sladkostmi, a dospělí lidé zase potřebují jinou kontrolu, aby nedělali hlouposti.

Přesně tohle si říkám, kdykoliv slyším návrhy typu "lidé by si měli rozhodovat o všem sami - nejlépe tedy v referendu". A to i v otázkách, kdy by se (podle mě) názor většiny jako rozhodující hlas brát neměl. Jako příklad bych uvedl dvě záležitosti:

a) Výše daní - Neumím si představit, že by v naší společnosti většina obyvatel řekla "ano, chci platit daně a nevadí mi, že bude jejich navýšení". Naopak si umím představit to, že kdyby mohli, lidé by si daně snížili na minimální možnou hodnotu. O následné globálnější a dlouhodobější důsledky se totiž tolik nestaráme. Hlavní je, že budu mít víc v peněžence já sám.

b) Bezpečnostní otázky - příkladem budiž výstavba radaru pro americký protiraketový systém, o které se vášnivě debatovalo před pár lety. Hlasovala by snad většina národa pro to, aby u nás vyrostl potenciální terč zahraničních útoků? Přece se sami nebudeme vystavovat nebezpečí, když to ani není náš vlastní vojenský objekt. Ale ochranu od ostatních, tu bychom samozřejmě rádi. Kdo by také ne?

Není tu dostatek prostoru pro hlubší popis, proto jen náznaky. Přijde mi, že spousta lidí by jen chtěla požívat privilegia, ale do povinností se nám nechce. Podobně jako si Jeníček neuměl odpustit to, aby se přestal překrmovat, tak si neumíme sami od sebe tak lehce zakázat věci, které máme rádi nebo je chceme. Sebekontrola je ale důležitá a zdaleka ne ve všech případěch je vláda lidu tím správným řešením.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. října 2013 v 16:56 | Reagovat

Jo, referendum o všem je cestou do pekel. Chceme všechno jen to nej ale jak se k tomu dokopat...slibovat to že o všem budeme moci hlasovat....no potěš! Průser je v tom že ne že by chtěli někteří požívat privilegia ale oni požívají a povinnosti házejí na ostatní. Takže suma sumárum zdá se že je cosi prohnilé ve státě Českém.;-)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 28. října 2013 v 15:29 | Reagovat

My chceme hlubší popis!

3 baywatchnights baywatchnights | E-mail | Web | 29. října 2013 v 11:08 | Reagovat

Kdysi se mi ideje přímé demokracie velmi líbily - přece to zní tak hezky, nechat lidi rozhodovat častěji než jen jednou za pár let jít vhodit lístek do urny. :-)

Postupem času, když jsem si uvědomil, že bohužel docela velká část lidí u nás nemá hlubší povědomí o politických, ekonomických a společenských souvislostech, jsem názor změnil. Řešení s přímou demokracií by u nás znamenalo, že žádné nepříjemné, zato nutné zákony a vůbec změny by se neschválily.

Příklad s tím radarem je velmi trefný. V době, kdy byla otázka radaru "na stole", stálo za to sledovat argumenty jednotlivých stran. Odpůrci radaru argumentovali i říkankou "Ruce pryč od našich Brd, nedáme vám ani prd." Škoda jen, že nedodali, že do těch Brd se už mnoho let stejně nedá dostat, neboť jde o vojenský prostor. Radar by stál v místech, kam se obyčejný občan ani nedostane. A kdo ví, jaká zařízení tam jsou už dnes - nebo jaká tam bývala za komunistického režimu.

Zajímavé také bylo, že Jiří Paroubek tehdy původně říkal, že radarovou stanici by si (na rozdíl od raketové základny) u nás představit dovedl; ale brzy se svým názorem (možná poté, co si ČSSD nechala udělat průzkumy veřejného mínění na otázku radaru) otočil.

V době, kdy se nejvíc řešila otázka radaru (asi v polovině roku 2008), byl spuštěn do provozu radar NATO nedaleko Mohyly míru. Tedy v místech, které není vojenským újezdem, leží daleko blíže obcím a je viditelný ze širokého okolí. Ale tam žádné podobně velké protesty nebyly.

Kromě výše daní nebo bezpečnostních otázek by bylo podobně populistické, kdyby měli lidé rozhodovat o výši minimální mzdy, sociálních dávek apod.
Zajímalo by mě třeba, kolik % voličů si uvědomuje, jaké negativní důsledky by výrazné zvýšení minimální mzdy přineslo.

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. října 2013 v 11:49 | Reagovat

[2]: Hlubší? Nemravo!

[3]: Díky za zastavení. Pravda, minimální mzda a dávky by byly další příklady. Běžný člověk uvidí vždycky jenom špičku ledovce, s širším pohledem a souvislostmi by měli pomáhat ti nahoře. Poukd možno. A ne to jen účelově zneužívat :)

5 userka userka | E-mail | Web | 29. října 2013 v 15:39 | Reagovat

Teda ten odkaz na mě je mi ale ctí!

Aspoň jsem si všimla, že ty moje odkazy v článku nějak nefungovaly, tak jsem to aspoň napravila, abych dělala pořádnou reklamu ;)

Taky jsem si dřív myslela, že by bylo fajn nechat víc rozhodovat lidi, ale lidi jsou sebestředný hovada, takže už si to nemyslím.

6 Naomi Arisugawa Naomi Arisugawa | Web | 30. října 2013 v 8:15 | Reagovat

Asi tak... Lidé chtějí jen to, co jim nejvíc vyhovuje a zapomínají na to, že to v globálním měřítku nemusí být vždycky nejlepší. Kdyby každý rozhodoval tak, aby to bylo čistě pro něho nejlepší, nevím, kde bysme teď byli. Asi v ...... a ještě dál.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. února 2015 v 16:52 | Reagovat

Hodně lidí zapomíná, že povinností svobody je rozhodovat se tak nějak sami za sebe (co budu kdy a kde dělat, půjdu k volbám/nepůjdu k volbám, založení rodiny, založení politické strany atd.)
Ale lidé jsou (aspoň co mohu mluvit o Česku) tak nějak zvyklí, že někdo bude "volit" za ně. A pak se diví.
A lidé vždycky mysleli jen na své dosavadní pohodlí (tedy většina) a nenapadlo je, že se to může v budoucnu nějak zvrtnout. To je asi jediné, co k tomu mohu říct. Jinak přirovnání lidských povah k přecpanému Jeníčkovi je docela trefné ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama