Společenská profylaxe

7. února 2013 v 16:55 | Egoped
Egopedovo okénko do historie tentokrát zaměříme na meziválečný Sovětský svaz a tamější realitu tehdejších let. Následující text je úryvkem z knihy Alexandra Solženicyna "Souostroví Gulag". Což není zrovna autorských pohled na téma týdne, ale stejně se chci podělit tímto:


Koná se (v Moskevské oblasti) okresní konference strany. Řídí ji nový tajemník okresního výboru; jeho předchůdce byl nedávno zatčen. Ke konci konference se schválí prohlášení oddanosti soudruhu Stalinovi.

Všichni samozřejmě vstanou (i během konference všichni vyskakovali při každém vyslovení jeho jména). V malém sále hřmí "bouřlivý potlesk, přecházející v ovace". Tři minuty, čtyři minuty, pět minut, a on je pořád ještě bouřlivý a pořád ještě přechází v ovace. Ale dlaně už bolí. Zvednuté ruce už umdlévají. Starší lidé už lapají po dechu. A už to začíná být nesnesitelně hloupé i pro ty, kteří Stalina upřímně zbožňují. Ale kdo se první odváží přestat? Mohl by to udělat tajemník okresního výboru, který stojí na tribuně a právě dočetl onu zdravici. On je ale nový, je tu místo zatčeného, a sám se bojí! Vždyť tu v sále stojí a tleskají enkávédisti, a ti dávají pozor, kdo první přestane!… A potlesk v neznámém malé sále pokračuje, aniž o něm velký vůdce ví, a trvá už 6 minut, 7 minut, 8 minut… Jsou zničeni!

Jsou ztraceni! Už se nemohou zastavit, dokud nepadnou s puklým srdcem! Ještě tak vzadu v sále, v mačkanici, může to člověk aspoň trochu ošvindlovat, plácat řidčeji, ne tak silně, ne tak zuřivě - ale v předsednictvu, všem na očích? Ředitel místní papírny, samostatný silný člověk, stojí v předsednictvu, dávno už pochopil všechnu lživost, bezvýchodnost situace, a tleská! - Devátou minutu! Desátou! Dívá se toužebně na tajemníka, ale ten se neodváží přestat. Šílenství! Hromadné šílenství! Představitelé okresu pokukují jeden po druhém se slabou nadějí, ale v tvářích mají nadšení, a tak budou tleskat, dokud nepadnou, dokud je nezačnou vynášet na nosítkách! A ani pak zbylí nepřestanou…

Ředitel papírny vezme na sebe v jedenácté minutě úřední výraz a sedne si na své místo v předsednictvu. Jaký zázrak! Kam se podělo všeobecné, nezadržitelné, nepopsatelné nadšení? Všichni jako na povel rázem přestanou a sednou si. Jsou zachráněni! Veverku konečně napadlo vyskočit z kola…

Takhle ale také poznají osobnosti. A takhle je odstraňují: Ještě v noci je ředitel továrny zatčen. Snadno mu za úplně jinou věc napaří deset let. Ale po podepsání závěrečného protokolu mu vyšetřovatel připomene:

"A nikdy nepřestávejte tleskat jako první!" (Ale jak tedy? Jak tedy máme přestat?) Tady vidíte, co to je ten darwinovský výběr. Co to znamená uštvat hloupostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. února 2013 v 17:20 | Reagovat

Jo, začarovanej kruh. Had požírající svůj ocas. Ta veverka je nejtrefnější přirovnání. V kruhu je v bezpečí, ale jak z něj vyskočí hned jí něco lapne. Nikdy jsem tuhle knihu nečetla i když už jsem si kolikrát říkala že bych se měla v knihovně podívat a zkusit to...

2 mengano mengano | E-mail | Web | 7. února 2013 v 21:46 | Reagovat

Souostroví Gulag je převelice poučná kniha.

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. března 2013 v 0:24 | Reagovat

Tak se mi zdá, že to tu Egoped fláká!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama