Malý velký dospělák

7. září 2012 v 9:11 | Egoped
Už jako mladého začínajícího egopeda mě překvapovalo, proč je pro většinu lidí takovým překvapením, že se děti umí chovat dospěle. Nemyslím dospělost v běžném pozitivním smyslu, tedy že se umí postarat o svého nemocného sourozence, zvládnou nepodpálit dům přes noc a slušně zdraví starší lidi. Ale naopak tu "šílenou" dospělost. Kašlou na ostatní členy rodiny - svojí osobu staví na první místo, pak dlouho nic a až poté někdo druhý. Agresivní sklony netlumí, ale naopak je ještě vyhrocují - adrenalin a jiné hormony umějí divy. Babičkám v autobuse nadávají (v lepším případě) do vyzobaných slunečnic s arogantním úsměvem na tváři, atd.


Často o dětech panuje přesvědčení, že jsou to ještě nezkažená neviňátka. U dospělých se s tím počítá rozhodně méně. Také se říká, že právě dospělé okolí udělá z hodného dítěte zlou postavu, jako kdyby byla dobrota vrozená. Nechci, aby se to zvrtlo ve filozofické pojednání o tom, jestli je člověk od přírody dobrý nebo zlý, tak to trochu nasměruju jinam. Sám si totiž myslím, že teprve během dospívání (samozřejmě i později) právě vliv nejbližších určí, jestli bude malá holčička v budoucnu spíš samaritánka pomáhající hladovým dětem v Ugandě nebo lokální šéfka rusko-ukrajinské mafie. Každé dítě napodobuje své vzory. Stejně jako teď, před dvaceti lety nebo před deseti stoletími.

Když v roce 1954 napsal William Golding svůj první román Pán much, vyvolal vlnu pozdvižení. Ztroskatané děti na ostrově bez dohledu kohokoliv dospělého se postupem času chovájí jako divoši? Z civilizovaných chlapců se stávají defacto zvířata. Jak nevhodné a zasluhující opovržení. O sedmnáct let později do kin vtrhne další šokující drama. Zfilmovaná novela Anthonyho Burgesse - Mechanický pomeranč. Opět jsou hlavním tématem ztráta morálních zábran, násilí a vztah společnosti k tomuto chování. Sice už se nejedná o malé děti, nýbrž o skupinku mladíků, ale pohoršení vyvolalo plnými doušky i tak. Potulování se po nocích, přepadávání nemohoucích, znásilňování a okrádání počestných. Samotný film má však tolik různých rovin, že bych se dostal myšlenkou úplně jinam - možná v příštím TT.

Dalším snímkem ukazující nemilosrdné malé chlapečky je například Město bohů. Místy až opravdu mrazivý pohled (Bloud by měl víc jak půlku filmu zakryté oči) na chudinské čtvrti Rio de Janeira a jejich malé i velké obyvatele. Od útlého věku se formují v gangy, místo hraček nosí po kapsách revolvery. Když k tomu všemu připomeneme známou pravdu, že filmy jsou jen odrazem společnosti, nikdo rozumný snad nemůže říct, že je chyba v režisérech.

Konečně, stačí se podívat na zprávy z početných občanských válek v Africe minulého století. Mladí černoušci, děti se zbraněmi na zádech teprve dávají slovu infantérie jiný rozměr. Tohle jsou všechno extrémní příklady, ale moji myšlenku jsem, doufám, předal.

Módní vlna poslední doby je kritizovat současné puberťáky. Sám jsem rád, že jsem přeci jen trošku staršího data vydání a vliv médií, sociálních sítí, internetu a já nevím čeho všeho tehdy nebyl tak velký jako dnes. Nezávidím současným rodičům bitvu s větrnými mlýny. Někteří to vzdají, někteří pro to raději najdou snadnou výmluvu. Známý je fenomén "malého tyrana" a texty věnující se radami, co si počít s takovým panovačným dítětem, který má rodiče omotané kolem prstu.

Je pohodlné hodit vinu jenom na dítě. Stejně jako je pohodlné tohle celé psát jako bezdětný mladý muž s perspektivní budoucností. Sám mám sestru ve věku pomalu vrcholící puberty a i když ji vidím jednou do měsíce, tak je poznat, jak je korekce mladistvých obtížná věc. Nezbývá než doufat, že bude pro všechny nakonec prospěšnější dávat dětem do ruky pastelky než-li bič.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 7. září 2012 v 10:33 | Reagovat

Stejně jak u Xaviera i u tebe skvělá sonda z pohledu mladých. Jsem ráda že nejsem sama kdo dnešní způsob výchovy nějak nechápe a není to jen věkem. To že nejbližší okolí, to jak se v něm lidé k sobě chovají utváří v dítěti určitý vzor chování je stará známá věc a pokud je dítě od mala chováním svých nejbližších utvrzováno v tom že bití, násilí, vulgarita nebo zase přehnané vynášení své osoby je normální, převezme jej a bude se v tom utvrzovat a chovat stejně jak ti kteří mu byli příkladem. A sledování stupidních filmů a seriálů pro náctileté, či hraní krvavých her na pc tomu taky moc nepřidá. A rodiče kteří sami nevědí co se sebou jim moc kladných vlastností asi taky nepředají....

2 Kerria Kerria | Web | 7. září 2012 v 12:38 | Reagovat

Dítě nenese vinu. Stejně tak ji však nenesou ani rodiče.
Společnost (a její výrazní jedinci) vytvářejí pravidla a formují ostatní. To je zřejmé i z příkladu "dětí na ostrově". Ve vzniklé společnosti si vytvořily vlastní pravidla.

3 userka userka | E-mail | Web | 7. září 2012 v 12:49 | Reagovat

Všechny děti se nechovají podle svých rodičů (nebo lépe řečeno někoho, kdo je vychovává). Hodně dětí dřív nebo pozdějš pochopí, že to jde i mnohem líp. Na druhou stranu máš pravdu, že spousta dětí je prostě líná si razit vlastní cestu (hlavně v myšlení [no a tím pádem i chování vlastně]). A tak prostě napodobujou, což je smutný, protože mají na víc, než kopírovat dospělý.

4 Egoped Egoped | Web | 7. září 2012 v 14:02 | Reagovat

Neříkám, že rodiče mají dělat všechno a jsou za vše zodpovědní. Nechcete ale doufám říct, že jsou bezbranní a že se podle nich často děti nechovají :) A nemyslím rodiče jen přímo toho jejich potomka, ale i ostatní.

Dítě samo od sebe nepřijde na to, že je nějaká druhá možnost. Tu musí nejdřív u někoho vidět. Tak to bylo myšleno.

PS: To napodobení jsem asi nepopsal dost jasně, ale nemyslel jsem to pejorativně, že jenom kopírují. Všichni napodobujeme někoho/něco, co už bylo před námi.

5 jejiblog jejiblog | 7. září 2012 v 15:40 | Reagovat

zajímavé

6 Zee King Zee King | Web | 7. září 2012 v 17:25 | Reagovat

Když se nad Tvým článkem zamyslím, tak máš možná pravdu. Když jsem byla dítě, téměř identicky jsem kopírovala názory svých rodičů a prezentovala je snad všude, i ve školce :D No, nebyli z toho věru moc nadšení! :D Pubertu jsem pořádně ani nezaznamenala co se chování týče. Ani nevím, kdy přišel ten zásadní zlom, ale jednoho dne jsem prostě začala mít své vlastní názory, a to moje rodiče strašně vytáčelo :D Lezli jsme si pak šíleně na nervy, hádali se, no hotovo vymalováno! Když jsem se od nich před 2,5 lety odstěhovala, teprve pak jsem poznala, jak moc jsou pro mě vzácní a důležití :) Dnes jsem ráda za každý den, kdy je vidím nebo alespoň slyším v telefonu ...

Nemyslím si, že jsou všechny děti špatné, to ne, jen to chce nad nimi držet nějaký rodičovský dohled a ne že si dítě bude dělat, co chce, a rodič bude pouze jeho otrok - to by se mi (jako budoucí matce - snad někdy) moc nelíbilo!

7 pavel pavel | Web | 7. září 2012 v 21:30 | Reagovat

Já jím říkám malí smradi a hajzlíci... dovolí si klidně na staré lidi a vědí že to prakticky beztrestné.

8 karinga karinga | Web | 7. září 2012 v 22:04 | Reagovat

Pokud jsi opravdu četl Goldinga, tak klobouk dolů, protože je to jedna z mých oblíbených knih a málokdo si na ni troufl. Když se naše profesorka z češtiny psala, kdo ji četl, já jediná se přihlásila. Její odpověď- No a co na to říkáš? Usmála jsem se a řekla, že se mi líbila.
-"Líbila? Já z toho měla trauma!"
zvolala melodramaticky a mně bylo krásně :)
Pravda je taková, že ze všeho nejvíc záleží na tom, co to dítě vidí u rodičů. Znám to z vlastní zkušenosti.

9 Marcela Marcela | 8. září 2012 v 7:51 | Reagovat

Pěkně napsané, ale chtěla bych tě vidět u nás na škole. Naše ZDŠ je jak zvěřinec a pokud dítě něco provede a je povolán rodič, ředitelka se poníženě krčí, protože PAN RODIČ vyhrožuje, že dítě dá jinam a úbytek dětí, znamená méně peněz. Když byl jeden chlapec přezkoušen z matiky před komisí a dostal zaslouženě 4, matka - JUDr. začala šílet. Dopadlo to tak, že učitelka matiky odešla, protože JUDr. vyhrožovala a řvala na celou školu a ředitelka neměla na to už sil. Těch příkladů z naší školy vydá na knihu. Škole vládnou rodiče - ti s titulem a ti bohatí. V naší škole bys byl asi dost užitečný, možná bys něco změnil. Já naštěstí naučím.

10 valin1 valin1 | Web | 8. září 2012 v 7:55 | Reagovat

Velmi pěkné zhodnocení současnosti.
Karty výchovy se jmenují rodiče, škola, společnost a její vliv, geny. To vše ovlivňuje vývoj jedince. V daném okamžiku na daném místě se rozhoduje, podle mě neznámého klíče,kterou kartu jaká přebije. Tak to vidím já..ale možná se jako obvykle pletu..

11 Miloš Miloš | Web | 15. září 2012 v 7:44 | Reagovat

[9]: Když má 4 z matiky už na ZDŠ, těžko může projít přes SŠ, ledaže by dítě vystudovalo nějakou soukromou, kde asi je hlavní zaplatit školné, a pak šlo na práva v Plzni.

12 Miloš Miloš | Web | 15. září 2012 v 7:50 | Reagovat

Rio de Janeiro je považováno za turisticky nebezpečnou destinaci, protože se tam zcela běžně loupí a přepadává za bílého dne. Turista s foťákem na krku si koleduje, že o něj přijde a ještě mu někdo přiloží revolver ke spánku s příkazem vybrat peníze v bankomatu.

13 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 15. září 2012 v 17:09 | Reagovat

Neviděla bych to s tou dětskou neúctou ke starším a dalšími nešvary dnešních dětí zase tak černě. Nemyslím, že by dnešní generace dospělých byla vychovanější než jejich děti. Často se mi dělá nanic z arogantních pánů (a potažmo i dam) ve středním věku, kterým není svaté vůbec nic. Stejně jako z dětí. Dospělí to jen umí lépe skrývat a realizují se mnohem rafinovaněji. Nic se nemění a za sto let bude poměr těch spratků a vychovaných stejný jako dnes. Mimo jiné i proto, že ti dnešní spratci budou jednou potrestáni na dětech ;-)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. září 2012 v 15:57 | Reagovat

Mechanický pomeranč je bezvadný.

15 Víla Víla | Web | 27. září 2012 v 15:49 | Reagovat

Nejsem z puberty zase tak dlouho, ale občas si připadám, jako bych byla minimálně o tři generace starší. Když vidím, jak se sestřenka a její spolužačky v sedmé třídě oblékají jako coury a pak si prohlédnu naše fotky z té doby, kde vrchol oblékání jako štětka měla holka, které akorát nosila trochu větší výstřihy, vycpávala si prsa a sem tam si dala stíny, tak se stydím za to, že jsem ji neměla ráda.. Teď se fakt raduju, když potkám třináctiletou holku, která nevypadá starší než já. Protože já make-up nepoužívám, jsem ráda za svůj dětinský vzhled a ony naopak většinou vypadají jako minimálně (!) devatenáctileté. Je to těžké, když děcka vyrůstají na facebooku a rodiče neposlouchají ani omylem, protože ti na ně stejně většinou nemají čas. Pár let zpět byly tohle výjimečné případy. Teď jsou výjimečné ty rodiny, které se svým dětem pořádně věnují... A bude hůř. A nebo to třeba jen všechno vidím ze špatné strany.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama