Stoprocentně využitelný mazlíček

11. srpna 2012 v 21:55 | Egoped
"Děti by se měly učit k úctě k ostatním lidem stejně jako ke zvířatům." - tohle motto se drželo i v naší rodině. Další úrovní bylo "učit se zodpovědnosti při chování zvířátka". To měla na starost především babička způsobem ne asi zcela tradičním.

Jak už to na vesnicích a menších městech bývalo, každá pořádná rodina měla svoje vlastní zásoby drůbeže, vepřového, případně i hovězího a z toho plynoucí benefity. Naše babička nebyla výjimkou. Další výhodou bylo to, že jste se mohli vyřádit do sytosti a dát průchod svým dětským tužbám.



A tak malý egoped honil slípky po dvorku, pomáhal dědovi zavírat dvířka od chlívku, v zahradě šlapat po mandelinkách a v nestřežené chvíli si brát šťavnaté hrušky přímo ze stromu, i když byl u sousedů a přesahoval jen jednou haluzí přes plot k nám. Co ale moji pozornost přitahovalo nejvíce, byla králikárna (v některých částech republiky též králičárna).

Možná to bylo tou vůní dřeva, ze které byla vyrobena. Možná tím, jak mě babička neustále vyčítala, abych jim nedával tolik žrádla. Já se ale bál, aby měli všeho dostatek. "Jen pořádně nacpanej králík je spokojenej králík" říkával jsem jí a s pěstičkou plnou sena jsem zase utíkal ke klíckám. V neposlední řadě taky mé malé velké srdce silně rozněžňovala chlupatá ouška a tradiční králičí výraz plný bezbrannosti.

Dá se říct, že jsem měl tenhle výsek prarodičovského zvířectva na starosti já a babička nade mnou jen stála a radila, co dělám dobře a co ne. Buď jak buď, vznikl mezi mnou a ušáky (jména jsem jim dávat nesměl, později jsem pochopil proč) vztah, za který bych dostal v Greenpeace diplom a pochvalu před rozvinutou zástavou. Za další řádky by mi ho ale spálili a demonstrativně vyloučili. Ani králičí pacička pro štěstí by mi nepomohla.

Nejen duševní stravou živ je člověk a vy už jistě tušíte, kam mířím. Co mi bylo platné, jak jsem zuřil, křičel a nadával na nespravedlnost, když jednoho z mých králičích kamarádů vynášela babiččina ruka ven z klece. Už jako malý hoch jsem byl totiž bystrý a dovedl jsem si představit, co se bude dít (s uvěřením to bylo horší). Nebudu zde popisovat průběh zabití, ani jak od kůže zbavené maso vyselo na plotě. Radši vám prozradím jedinou možnou skutečnost, jak se dostat z nepříjmeného pocitu po ztrátě vašeho mazlíčka. Je jak jinak než od babičky, která opravdu uměla využít mé starosti s krmením a nakonec vytvořit něco, za co jsem ji mohl mít rád i po tomhle podrazu.

Co se dá udělat, když použijete následující ingredience?
  • 1 celý králík, stažen z kůže a naporcován na 8 kusů
  • 1 šalotka, oloupaná
  • 10 stroužků česneku, oloupaných
  • 3 čerstvé bobkové listy
  • 8 hřebíčků
  • 15-20 kuliček celého černého pepře
  • jalovec, badyán, snítky čerstvého tymiánu a rozmarýnu
  • 1 žička hořčice
  • sůl a pepř
  • 3-6 hrníčků oleje
  • citron pro vymačkání a na ozdobu

Konfitovaný mazlíček
Před:

Po:
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | Web | 11. srpna 2012 v 22:09 | Reagovat

Ňám! :) A hele, nadmuži, ty umíš i vařit kromě všech tvých dalších dovedností?

2 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 22:48 | Reagovat

Nedovedu si představit, že bych takovou krásnou bytost sežrala... No, děkuji za své vegetariánství...

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:09 | Reagovat

To je drastické :D

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 0:19 | Reagovat

[1]: Já umím věcí, že můžeš být ráda, když jsou ti zatím skryty :)

[2]: "Salátem přátele nezískáš"

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 1:20 | Reagovat

Takže z příští dovolené si místo Dalmatinky přivezeš králíčka?:)

6 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 10:49 | Reagovat

[5]: Do každé klece jeden exemplář

7 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 21:29 | Reagovat

[4]: Naštěstí mým přátelům je fuk, co jím a co ne :D A kdyby nebylo, tak by to nebyli přátelé. :)

8 Monika Monika | Web | 14. srpna 2012 v 1:53 | Reagovat

och, taký krásny bol :/
no je fakt, že králičie mäso je fakt vynikajúce :( strašne moc :( :D

9 mengano mengano | Web | 14. srpna 2012 v 13:40 | Reagovat

V dětství u babičky jsem si pořídila podobné králičí trauma, ještě umocněné tím, že děda mi vytričkoval nikoliv anonymního ušáka ale Ferdáska. Nestihli mě holt včas poučit, že králíkům není radno dávat jména.
Tvůj článek jsem pojala jako psychoterapii a je mi hned lépe:))

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. srpna 2012 v 9:55 | Reagovat

[2]:
I kedlubny jsou ladné, leč i ony se konzumují.

Kdysi se sousedovic malé holčičky v žertu ptali, zda by snědla svoje koťátko a dívčina bezelstně odpověděla:
"Kdyby mi ho babička nakrájela..."
Prostě babičky vědí.

11 VendyW VendyW | Web | 25. srpna 2012 v 9:23 | Reagovat

Já jako ryze městské dítko ale od ranného dětství trávící celé prázdniny na venkově sloužila coby podržkrálika otci mých venkovských kamarádů. Vždy když se nachýlil čas některých ušáků, poslal pro mne, protože jeho děti se včas stačili zdejchnout, jen mi vždycky vyřídili vzkaz. No a já šla....takže veškeré tyto akce jsem měla z první ruky. Když jsme se přestěhovali na ves a začalitaké pěstovat králíky, najednou vyvstal problém kdo bude ta rozkošná stvoření zabíjet. Já odmítla(prostě mi to s těma dlouhejma ušima připomínalo mé milované jezevčíky) manžel ten vůbec hospodářský život nezvládal, takže přišel na řadu soused. Jen jednou jsem byla schpná zabít králíka , jenže ten už byl nstejně na pokraji smrti, tak jsem mu to ulehčila. Jinak zabíjení slepic, kachen a jiné havěti bylo vždy na mně. Včentně škubání a kuchání. P.S. I toho králíka jsem stahovala sama....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama