Jako zvíře v kleci

9. srpna 2012 v 9:12 | Egoped
Ještě poslední nasypání zbytků jídla do krmelce, dolít vodu do misky, aby vydržela tak akorát na den, naposled se potěšit se zviřátkem a hlavně nezapomenout pořádně zkontrolovat dveře a petlice. Přeci jenom odjet na víkend s sebou nese určitá rizika. Nikdy nevíte, co se může stát. Obzvlášť, když jste při loučení viděli v mazlíčkově očích až skoro tísnivý pocit. Ještě notnou dobu po zabouchnutí vrat od sklepa přemýšlíte, jestli ten pohled znamenal, že se mu bude stýskat a nebo chce utéct. Než ale dojdete zpátky do bytu, veškerá nejistota je už pryč. Víte moc dobře, že ve vás vidí svého pána. Sice nemůže mluvit díky pevně uvázanému košíku na ústech, ale cítíte to z každého gesta. Stejně byste nerozuměli, pokud neumíte chorvatsky.


Kdykoliv vidím film 101 dalmatinů, vzpomenu si na ni. Nejen proto, že moje fenečka má tento film zamilovaný, ale díváme se na něj tehdy, když se chová poslušně. Také proto o ní před přáteli mluvím jako o Dalmatince. Narodila se před sedmnácti lety kdesi na chorvatském pobřeží pár kilometrů pod Splitem. Jaká to shoda náhod, no ne? Přivezl jsem si ji před dvěma lety a když tehdy dělala vyrvál na hranicích, spravil to menší "úplatek" postaršímu umaštěnému celníkovi (o peníze tentokrát nešlo).

To byl její jediný prohřešek "z mladické nerozvážnosti", ale vytočilo mě to tenkrát hodně. Přeci jen, když unášíte nezletilou napříč několika státy, nepřidá vám to na klidu a jistotě. Naštěstí jsme pak našli společnou řec a vytyčili si hranice. Má volnost, když nejsem doma. Může uklízet, prát, žehlit, vařit, starat se mi o byt. Jídla má dostatek a nemůže ji chybět nic. Snad až na styk s okolním světem, ale i tak ji občas beru na procházky, aby se necítila tak sama.

Je mi po vůli, kdykoliv řeknu. Když ji mám za co pochválit, udělám to. Zamykám ji, ano, ale to je nutnost. Bezpečnost je v podobných případech to nejdůležitější. Pokud něco nesplní nebo odmítne příkaz, musí počítat s trestem. Od menších výprasků (nedávno mi pomáhala vybrat nové důtky - krásná ruční práce, za něco se ty peníze vyhodit musí), absenci jídla a svazování do kozelce až po zamknutí na den nebo dva do sklepa.

Vím, že to hodně lidem teď přijde až moc drsné a nepochopitelné. Ale když se zkusíte vcítit do její role, dokážete porozumět? Vezměte v potaz všechny vaše znalosti a vědomosti o dominanci a submisivitě. Všechny doložené i ne moc důvěryhodné případy, kdy muž či žena žijí v podobném vztahu. Hranice mezi svobodnou vůli a omezováním osobní svobody je v tomhle velmi tenká. Není to zrovna romantická láska z amerických filmů, ale silný cit to je. Dalmatinka je držená v kleci proti své vůli, i když si to sama přeje.

Je to můj domácí mazlíček... Haf!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | Web | 9. srpna 2012 v 15:33 | Reagovat

"proti své vůli, i když si to sama přeje" - rozumím tvý Dalmatince a závidím jí...? :))

2 mengano mengano | Web | 10. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

Do toho krmelce jsi jí vůbec nemusel nic sypat, když má ten pevně uvázaný košik. Zbytečně se to přes víkend zkazí:))

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 10. srpna 2012 v 22:34 | Reagovat

[2]: Tvá všímavost a smysl pro detai jest na vysoké úrovni. Stejně jako praktičnost a obava o zbytečné plýtvání jídlem :) Dám si příště pozor

4 valin valin | Web | 11. srpna 2012 v 11:42 | Reagovat

Jak si přišel k přesvědčení, že fena cítí jako submisivní žena? To někde publikovali? Nebo si snad něco supluješ? No jak se říká, proti gustu žádný dišputát...každej jsme nějakej..a proč na ní vzpomímáš u filmu, když se dívá s tebou?

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 12:31 | Reagovat

[4]: Někdo má místo dítěte psa, někdo místo fenky ženu. Taky nikdo neříká, že pes cítí jako dítě, ne?

6 valin1 valin1 | Web | 12. srpna 2012 v 19:45 | Reagovat

[5]: Myslíš místo ženy fenku, zřejmě...

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

[6]: Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama