Pravda a nic než pravda jako zbožné přání lidstva

15. března 2012 v 21:47 | Egoped
Lhalo se, lže a lhát bude. Budu nejspíš černou ovcí blogového stáda (nemyšleno pejorativně), ale prostě si tu obhajobu lží nemůžu nechat ujít. Pominu všechny ty zmínky o těch milosrdných - jistě jich bude mraky v ostatních článcích. Ne, já chci na světlo vytáhnout tu nemorální, lstivou, křivou a nečestnou lež. Ze které mají jedni tísnivý pocit v žaludku a druzí na něj už dávno zapomněli, protože jim lež přinesla mnoho dobrého, spoustu výhod a předností.

Ukázat ji a hlavně vyzdvihnout její nepopiratelné výhody...


Člověk obelhával druhého co je svět světem. Není to žádný výmysl lidského druhu. Jenom narozdíl od zvířat máme tu neuvěřitelně mocnou výhodu v tom, že můžeme lhát slovy. Nepotřebujeme žádnou speciální fyzickou výbavu, díky keré bychom uměli splynout s prostředím, vypadat větším, než ve skutečnosti jsme, lákat kořist napodobováním zvuků jeho samičky a podobně.

Ono by to dost dobře ani nešlo, aby všichni mluvili pravdu a jednali pravdivě. V průběhu věků se to totiž zařídilo tak, že nepřevažují ani lháři, ani pravdomluvci. Jen si představte takovou společnost, ve které je výhradně pravdomluvný a pravdočinný typ a vloudí se do ní jeden lhář. Jak bude parazitovat na všech ostatních. Něco druhému slíbí, když mu pan Čestný provede službu. Lhář jenom získá, ale nic neztratí. Naštěstí existuje něco jako pamět a princip odplaty. Takže se pan Čestný už podruhé od stejného floutka lháře nenechá podvést a naopak to řekne ještě i ostatním, aby si dali pozor. Ale než se tak stane, tak si onen lump může dost dobře žít.

A co má jeden, chce i druhý. Proč i já bych nemohl takhle parazitovat na druhých jako lhář? S rostoucím počtem lhářu ale jejich výhody zanikají. Protože mohou narazit dva nepoctivci právě sami na sebe a nedostane tak ani jeden, po čem touží. Tím jsem chtěl jen naznačit, že je pochopitelné, že lež má svoje místo na slunci. Protože zkrátka přináší výhody pro jedince / skupiny. A taky, že je bláhové si myslet, že lež jen tak "ze dne na den" skončí svoji pouť po tzv. krátkých nohách.

To byl jen jeden případ, v jiném si vemte třeba skupinku čerstvě vylíhnutých ptáčat, která žadoní o pozornost matky při krmení. Všechny jen slepě natahují hladové krky a otevřené zobáčky vstříc očekávanému soustu. Matka podle svých zásad dává každému stejně, chce je mít všechny stejně zdravá a silná. Co se ale stane, když jedno z nich začne navíc co nejhlasitěji pípat? Matka si bude myslet, že právě tenhle prcek má největší hlad, protože na sebe nejvíc upozorňuje. Ostatní ptáčata na to ale musí reagovat a tak začnou pípat taky, i když tak velký hlad nemají. Nakonec sitauce dopadne tak, že pokud se chtějí vůbec dostat ke žrádlu, musí všechna ptáčata pištět a hlásit se jak nejlépe dovedou. I v tomhle zvířecím světe je dobře vidět, že i jiné živočišné druhy hrají svoji hru na pravdu. Jen proto, aby se prosadili, zůstali naživu a dál se šířili.

Lež a hra na pravdu není lidským vynálezem a má své opodstatnění, ať chceme nebo ne... a její náhlé vymizení je jenom zbožné přání. Podobně jako třeba svět bez válek a násilí, to je ale na jiné téma :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 15. března 2012 v 22:17 | Reagovat

Někdy je třeba lži k přežití druhu. To přirovnání ke zvířatům je naprosto přesné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama